úterý 20. ledna 2015

A bylo to tak blbý i tenkrát?

V rámci prokrastinace jsem začala sledovat Beverly Hills
Od začátku.
A zatím jsem zvládla první sérii.

První série se začala vysílat v roce 1990. Před dvaceti pěti lety! A stáří není to, co by tomu seriálu škodilo. 

Všichni (skoro všichni) známe jména postav, víme jak vypadají. Víme, že Brandon a Brenda jsou přistěhovalá dvojčata, Kelly je ta bohatá bloncka, se kterou by chtěl každej.. kamarádit se s ní, Andrea je ta chytrá, Steve je ten bohatý chlapeček, co kouká jen na ženské, David je ten chudák prvák, se kterým se nikdo nechce bavit, Dylan je ten fešák a Donna je ta, co podstoupila hodně plastik.

Funkce toho seriálu je hlavně výchovná a moralizující. Takže všichni se musejí vypořádat se všemi problémy světa. A nejvtipnější na tom je, jak ty "děti" mají problémy dospělých - rakovina, alkoholismus, svědectví vraždy, těhotenství, braní prášků na hubnutí a sebevražda a další.
Neříkám, že se to nemůže objevit u dětí, ale přijde mi to trochu přehnané.

A největším problémem jsou postavy. Jsou na facku. Jsou na setnutí hlavy. 
Brendon je jak rytíř bez lesklé zbroje, který řeší sociální problémy a všechny možné nespravedlnosti. Je tak čestný, až si v jendom díle rozfláká auto, protože řídil opilý. A pak je naštvaný na otce, že mu nechce koupit nové auto a musí si na něho vydělat sám. 
Spratek, co by mi vyčítal, že KVŮLI MNĚ musí v létě brigádničit, protože mu nechci koupit auto, by dostal takovou, až by dostal druhou o zeď a třetí o zem. Nemá co chlastat. A když je tak blbej, že pak ještě řídí... Uaaa!
Nemluvě o tom, že skoro v každém díle má jinou holku. Děvkař to je!

A Brenda je... Ta je Je-to-na-p-a-je-to-sprosté. A je blbá. I když se scénáristi snaží všechny přesvědčit o tom, jak je inteligentní. Řeší jen oblečení a to, jak by se mohla zalíbit Kelly (proč se chce někdo kamarádit s namyšlenou a povrchní nánou, fakt nechápu). Matce stále fňuká o tom, jak jsou v Beverly Hills, jak je to tady těžké, že nemá dost peněz na drahé oblečení a na různé výlety po okolí. Vrcholem je, jak chce v šestnácti ukončit školu a osamostatnit se - to je pak dospělá až na půdu.
A další perlička. V jednom díle je neskutečně natěšená, až bude moct mít poprvé sex s Dylanem, za dalších pár dílů mu vyčte, že na to vůbec nebyla připravená! Hajzl to je!
Někdy jsou díly, ve kterých jen co Brenda promluví, si říkám: "Jsi blbá!" A bohužel v těch dílech mluví hodně.

Víte, jak Dylan balí holky? 
Chvilku se jim dvoří, pak je pozve na rande, začne na ně křičet, rozbije květináč, začne plakat a pak je políbí. A ony mu to žerou. A ještě čas od času nahodí výraz rozvázané tkaničky, což hojně používá i Brandon. 
V tom díle, jak Brandon chlastá, ho Dylan zavede na protialkoholické sezení, kde si všichni říkají jméno a jak moc jsou alkoholici. A Dylan Brandonovi velmi dospěle řekne, že on to zná, že byl alkoholikem. Takovej frajer je to! A když mu Brenda řekne, že už to týden nedostala, tak se zeptal, co nedostala. Dárky od Ježíška, vole.

A pak je tu další hlavní postava. 
Sex.
Když Brendan přijde o panictví, tak ho otec ještě chlapsky poplácá po rameni a řekne mu, jaký je to kanec. 
Když o panenství přijde Brenda, tak je oheň na střeše. Rodiče jí prostě ten sex zakázali. Naštěstí jí nezakázali televizi, to by bylo mnohem horší. 
Jejich rodiče jsou tak divní, že jejich matka třídí odpad až po tom, co má plný koš na odpadky. Třídění odpadu je totiž tak mnohem efektivnější, že jo!

Tenhle seriál bežel deset let. A pak ještě dostal jakési pokračování, které mělo pět sérií. 
A některé chytré seriály jsou ukončeny hned po první sérii. (Třeba Almost Human. To jim asi nikdy neodpustím!)

A otázka na závěr:
A bylo to tak blbý i tenkrát, když jsme se na to dívali jako mladí?

pondělí 19. ledna 2015

*


Ještě prej žiju...

... řekl mi muž, když jsem se ráno opět probudila.

Chtěla bych umět si jen tak lehnout a nebýt.
Třeba do konce tohoto měsíce.
Neskutečné. Minulý rok o zkouškovém jsem měla dost zkoušek a vše jsem stíhala s trochu menším stresem, letos jsem měla jen jeden zápočet a jednu zkoušku a nestíhám vůbec nic a stresuju se neskutečně.
Hlavně proto, že musím prokrastinovat. 
Čím méně povinností, tím více prokrastinace. 

A také bych měla konečně začít dělat něco k diplomce, nebo tohle zkouškové bude moje poslední.

A ono by to nebylo špatné. Už nechci žádné zkouškové. Nechci psát referáty, a už vůbec je nechci přednášet před spolužáky, kteří o to stejně nemají zájem. Nechci číst knížky, které číst musím. Mám dost knížek, které si chci přečíst sama od sebe, na povinné čtení není vůbec čas!

Škola ze mě udělala prokrastinující uzlíček nervů. 
Už mě tak nějak nebaví poslouchat doktorandy, kteří si myslí, že jsou lepší než my, co máme bídného bakaláře. A nebaví mě se dívat na vyučující, jejichž pohled říká Jak je možné, že ti jeden semestr nestačil na to, abys to uměla stejně tak dobře jako já po mém třicetiletém bádání?

 Nejhorší je, že mi chybí jen jedna zkouška, praxe (jen 12 vyučovacích hodin) a diplomka. A pak už jen státnice. 
Toho není moc.
A přesně kvůli tomuhle se na to bojím vykašlat. (I když má nepráce na diplomce to za mě určitě vyřeší. Nebo to za mě vyřeší smrt z nekonečného strachu.)

Chtěla bych nějakou práci, kde budu jen osm hodin denně, pak přijdu domů a nebudu muset na ni myslet. Bylo by to fajn.
Ale nemůžu být vybíravá, takže... 

Chtěla bych nějakou práci.