sobota 3. července 2021

Rozečítám.

 A jen výjimečně dočtu. 

Jak jsem psala v poslední plísni, v poslední době málo čtu. Sice každý den přečtu minimálně jednu stranu, ale za týden  se třeba dostanu jen na deset přečtených stran. Což je vážně bída.

Každopádně mi zůstala chuť na rozečítání knih. Já bych rozečítala nejraději tak dvě knihy denně, ale držím se, protože teď jich mám rozečtených až moc. 

Leden 2021. 

Tohle je taková nuda. A to mám paranormální romance ráda, ale tohle je něco strašného. Je možné, že se to třeba ještě rozjede, ani netuším, kde jsem skončila, a nebo taky ne. A možná až v dalším díle, protože jich je zase asi milion. Tak ne, je jich o jednu míň. Chystá se dvacátý díl. A u nás se to pořád vydává, tak to třeba pak bude lepší. No, každopádně Otrokyni citů (zatím) nedoporučuji.



Únor 2021. 

Chtěla jsem si to přečíst před seriálem. A mám to vypůjčené už několik let, tak že bych to pak vrátila, že jo. Nedočetla jsem ani první kapitolu, ale pořád mám v plánu si to přečíst. A seriál jsem samozřejmě viděla. A bavil mě. Pak jsem si nechala vyspoilovat děj dalších dílů, protože je mi jasné, že i kdybych nakrásně přečetla tenhle první díl, tak k dalším se dostanu tak za deset let. Netuším, jestli Světlo a stíny mohu doporučit, po ani ne celé kapitole nemůžu říct. 

 

Srpen 2018.

No.. ty.. kráso. Skoro tři roky rozečtené. A já si to chci pořád dočíst. Ono je to dobré, co si tak pamatuju. A pamatuju si to správně? To je dobrá otázka. Vážně nevím, proč jsem to (ještě) nedočetla. A další otázka je, jestli nebude lepší si to přečíst celé od začátku. Každopádně se na  Posvátné lži Minnow Blyové podívejte, pokud ještě tuhle knihu neznáte. 

Srpen 2018.

Ale je to třetí díl! A je dokonce poslední. Aha! Tuhle sérii si čteme s mužem. Nahlas. Já předčítám. A ne vždy na to byl čas. A pak muž dodělával disertační práci a já měla pár měsíců před porodem a nenašel se na to čas. A teď už teda vůbec na tohle není čas. Nejsem si jistá, jestli to bude bavit někoho, kdo nehraje wowko, ale klidně můžete zkusit. World of Warcraft Kroniku máme rádi a snad si někdy najdeme čas si to dočíst. 


Červen 2021.

To jsem vybrala pro náš dívčí soukromý bookclub. V bookclubu jsme tři a přečetla to jedna. Hele, zase je dobrý, že to tu slečnu bavilo, že jo. A dokonce si přečetla druhý díl. Já myslím, že úkol splněn. Přečetla jsem asi dvě kapitoly. A jako jo, mám v plánu v tom pokračovat, ale ono je to depresivní a je to živelných pohromách a koncech světa a teďka to teda asi nedám (tornádo na jižní Moravě a padesátky v Kanadě). Páté roční období doporučují všichni okolo, takže já se můžu zdržet hlasování.



Myslím, že pět knih prozatím stačí. Celkem jich mám asi dvacet pět, ale u některých se možná rozhodnu, že na to už kašlu.


 



úterý 29. června 2021

***

 Tyjo, tak jsem tady zas. 

Ale jen na skok, nebojte. 

Zvěřejnila jsem jeden článek, co jsem měla v konceptech, ale nic moc nového jsem nenapsala. 

Od února 2020 ani moc nečtu. 

Sice čtu každý každičký den, minimálně jednu stranu, ale to tempo není vůbec vražedné. 

Ani se mi nechtějí poslouchat audioknihy. A v roce 2019 jsem si jich poslechla hodně. 

Jo, štve mě to. Ale nemám nějak potřebu s tím něco dělat. Jen mluvím (a píšu) o tom, jak se mi nechce a jak moc mě to rozčiluje. 

Máte to taky? 

Tenhle rok jsem se už párkrát (takže jen dvakrát, že jo) přistihla, že bych chtěla zase něco psát, ale já už snad ani nevím, jak na to. Nemluvě o psaní názoru na knihu. 

Je neskutečný, jak jsem zblbla. A zlenivěla. Mně se už prostě nechce přemýšlet. 

Já nejsem schopná o knihách ani rozumně mluvit. 

Prostě konec. Se mnou je to fakt špatný. 

Myslím (hele, tohle berte s rezervou), že už se ode mě ani žádné intelektuálno neočekává. 

Tak ho tady ani nehledejte.

KENDARE BLAKE. Tři temné koruny

U nás už vyšlo několik knih od Kendare Blake, ale já zatím žádnou nečetla. Ne, že bych nechtěla, ale ještě jsem se k nim nedostala. A Tři temné koruny jsou novinka (ahahaha, v konceptech jsem to měla hodně dlouho, novinka to už rozhodně není), tak jsem si řekla, že to zkusím, než se zapomene, že něco takového u nás vyšlo.


Tak tohle byla docela nuda. Aspoň ten začátek rozhodně nudný byl. Autorka nás seznámila se třemi hlavními postavami, kolem kterých se motá hromada postav, o kterých nic nevíte. Takže to byla taková zmatečná nuda.

Jako první nám byla představena Katharine, královna, která je odolná proti všem jedům. Tedy měla by být. Ale není. Celý život ji krmí a napájí jedy, aby byla na ně imunní, ale nedaří se. Chudák holka, přišla mi jako největší chudák z těch tří. Katharine mě bavila nejvíc, proto měla nejméně prostoru. Jak jinak. Přece mě ta knížka nebude bavit, když už ji čtu.

Další byla královna Arsinoe, naturalistka, která ovládá přírodu. Teda měla by, že ano. Neovládá. A ještě mi byla z těch tří nejnesympatičtější. Ani nevím proč, ale nesedla mi, ty kapitoly s ní mě bavily nejméně. A samozřejmě, že Arsinoe dostala v knize nejvíce prostoru.

A třetí je Mirabella, která ovládá živly. A ona je skutečně ovládá. A Mirabellu ovládá zase kněžka Luca. Její kapitoly mě bavily hodně, protože tu byly nějaké intriky a politikaření, akorát toho mohlo být více. Jinak Mirabella je hodná holka, která nemůže za to, že jako jediná z těch tří ovládá svůj dar.

Kolem Arsinoe se ještě motá Jules a Joseph, kteří děj někam posouvají. Rozhodně více než třeba Katharine. Což je prostě škoda. A bude mě to štvát ještě hodně dlouho.

Z anotace je jasné, že děvčata půjdou proti sobě, protože jen jedna může přežít a vládnout. Takže jsem očekávala, já naivka, že to bude akční, že si půjdou po krku... A ony o tom jen mluvily. Více se zde řešilo, jak se předvedou na přehlídce, kolik budou mít nápadníků.

Doufám, že s tou akcí a napětím se setkáme aspoň v druhém díle. Tohle je úvod do série, která má mít (zatím) čtyři díly. Tak snad ty další díly budou lepší.

A musím říct, že jsem už na začátku tušila, kde je problém. To jen taková vsuvka pro ty, co už to četli.