*

8/365 soplů

Poslední rok studia. 

Už nemusím tolik chodit do školy, ale musím napsat diplomku. Do školy budu chodit každý týden ve středu a jednou za čtrnáct dní v pondělí. Dnes začal ten kratší týden. A vstávala jsem před druhou hodinou odpoledne. 

Hloupá nemoc. Posledních čtrnáct dní jsem vstávala pravidelně v osm, ale kvůli nemoci jsem spala opoledne a chodila pozdě spát. A jsem zase tam, kde jsem byla celé léto a kde už nechci být.

Vstanete odpoledne a už se vám nic nechce dělat, protože je už přeci odpoledne a odpoledne už nikdo nic nedělá.

Až se začne brzo stmívat, tak se mi nebude chtít nic dělat, protože je už tma. 

Měla bych si začít prohlížet časopis Pevnost, jestli tam bude dostatek materiálu k diplomce. A já se bojím, že nebude, takže budu muset vymyslet jiné téma. A nebo o tom nedokážu napsat těch moc znaků. (Bojím se podívat, kolik jich přesně má být.)

Také, když musíte něco udělat a máte z toho strach, vyhýbáte se tomu a oddalujete to?

Už začínám ve škole opatrně koukat za rohy, abych se náhodou nepotkala se svým vedoucím, se kterým vycházím dobře, ale... Hloupá diplomka! On zjistí, jak moc jsem hloupá a neschopná a jak neumím psát odborné texty.

A na tu Pevnost bych se měla tento týden podívat, aby se přinejhorším vymyslelo to jiné téma. Každopádně s Pevností (snad) pracovat budu, když už si ji poctivě kupuji. Nechce se mi chodit do knihoven a hledat v časopisech texty. To jsem si užila při bakalářce. I do Prahy jsem kvůli tomu jela. Na takovéhle hledání jsem už moc stará a líná.

7/365 soplů

Asi budu muset přestat být v noci líná. Tedy pokud budou tak dvě hodiny v noci a já budu ležet v posteli a čekat, až konečně usnu. To se mi v hlavě honí myšlenky - některé chytré, některé vtipné, některé zvrácené a některé naprosto k ničemu.

Zajímavé by mohlo být, i když není, že se mi myšlenky v hlavě tvoří ve větách, které bych mohla vyklepnout sem bez nějaké egoistické cenzury. Jenže... 

Jenže co? Jenže jsem líná zapnout počítač, teda tablet. (Ale je s klávesnicí. Ano, mám tablet s klávesnicí. Zní to neskutečně pitomě, ale je to tak. A používám myš!) Ani si nevytáhnu žádný papír, kam bych si mohla své nápady zapisovat. 

Dokážete si představit, kolik geniálnosti bylo už kvůli lenosti nenávratně ztraceno?

Chtělo by to nějaký myšlenkový diktafon. Budete myslet a ono to bude vaše myšlenky nahrávat. To by bylo tak úžasné, že bych už nikdy nepřestala přemýšlet.

Kecám. Myšlení bolí. A kolikrát do toho můžete šlápnout.

Zatím jsem si nedokázala vysvětlit, proč je můj mozek nejaktivnější pozdě v noci, v posteli a kdy už mám sakra spát. Asi budu muset svým budoucím zkoušejícím oznámit, že státnice klidně, ale ve dvě v noci.

V noci před spaním jsem vymýšlela slohovky do školy, texty na tvůrčí psaní, vymýšlím básně (které pak raději zapomenu) a makrelí komiks. (Asi bych to měla zase zkusit, Makrel není nikdy dost.)

V noci před spaním mám grafomanské choutky, které předčí i ty sexuální (hlavně proto, že vedle mě už chrápe dřevorubec). 

...  

Možná si chci nedostatek nočního sexu vynahradit noční grafomanií? (To mě napadlo právě teď. Opravdu!) Když ale vidím, co sem píšu, asi budu muset budit dřevorubce a zneužít ho. Bude to tak pro všechny zúčastněné lepší.

(Teď si to po sobě čtu a vidím, jak mi tady lítají vidy, jak se jim zachce. Ach jo.)

A abych nezapomněla napsat něco ze svého intimního života... Mám antibiotika. Na kašílek a rýmičku. A teplotku jsem měla. (A paní doktorka mi vynadala, že jsem k ní přišla s mokrými vlasy - musela jsem pak do školy. A ještě se mě zeptala, jestli jsem nepřibrala. Už chápete, proč nemám ráda doktory?)

Ještě jedno upozornění: Připravte se, že brzy začne nadávání na psaní diplomky, kterou stejně asi nikdy nedopíšu. Jestli tedy vůbec začnu.

*

Death Is My Business

And Business Is Good

 

6/365 soplů

Abyste si dokázali představit, jak to vypadá, když teď soplám. 

Sedím v obýváku, mám sluchátka, taková ta velká, hudba (někteří by mohli tvrdit, že to žádná hudba není) mi v nich řve a fetuju sušené houby. 

Nikdy by mě nenapadlo, že sušené houby jsou tak aromatické. Asi to bude tím, že houby nesuším. A ani nesbírám. Já si houby nevšimnu, i kdyby byla větší než já. A kdo mě znáte, víte, že to je skoro každá druhá houba.

Jsem se rozhodla, že dneska něco nasoplím právě kvůli houbám, takže je to sopel na houby. 

A bohužel je to asi vše, co jsem vám chtěla říct. 

Ale mám chuť, tak se budu snažit něco vymyslet, ať to sem můžu nasmrkat.

Včera bylo tak krásné počasí. Představím vám můj myšlenkový pochod.

Dneska je tak krásně, že si zítra vyperu prádlo.

Parádní logika, že? Za takový myšlenkový pochod by se nemusel stydět žádnej rozjetej slimák.

A jak to dopadlo? Nedopadlo. Prší a nechce se mi prádlo věšet na sušák v pokoji. Do něho se akorát tak vráží a překáží. Tak tam stojí prázdný a překáží prázdně.

Když vidím, co sem píšu, tak si říkám, že svými myšlenkami bych internet zahlcovat neměla, ale...

Normálně... Teda normální to není. 

Na mém oficiálním fejsdubu (místo buku dub, chápete, že jo?) píšu strašné hovadiny, kterým se směju jen já. A někdy i V., protože se zase já směju jeho blbým vtipům. Ale dneska jsem si tak všimla, že cokoli tam napíšu, někdo to lajkne. 

Já když svou zeď vydám knižne, tak se možná najdou nějací blbci, kteří si to koupí!

Ty houby chvilkami smrdí jak mokrý ponožky.

Víte, který ponožky smrdí nejmíň? Ty nejvíc děravý. 

(Nedává to smysl, já vím, bylo to momentální pominutí.)

Myslím, že budu dělat na fejsmrku (chápete, že jo? a to jedno s jsem odebrala schávlně, aby to nebylo tak průhledný - test inteligence) sociologický výzkum Jak moc musí být status debilní, aby to olajkovalo víc jak deset lidí? 

Zatím vedou vtipy s ... Jak to napsat korektně?

A když tu tak přemýšlím, tak vám pustím písničku, kterou nyní taky poslouchám.

Vtipy o uzavřené elitní skupině v letech 1939 až 1945.

To asi nejsem moc korektní, co?

Dokud tu budou ty houby, tak si budu pěstovat rýmu, aby mě to nesvedlo na scestí.

Pro dnešek to bude stačit. Nasoplila jsem toho už dost. A asi budu muset jít do deště. Je potřeba nakoupit, jinak budeme ohlodávat ponožky. 

Dnes mám ponožkový den.

Ponožková dieta!

 

5/365 soplů

Jak si v těch Pelíškách dávaj ty vánoční dárky, tak mi maminka dneska řekla, že si můžu vymyslet k narozeninám, co chci. Koukám, že mi tam asi nějak utíká stylistika a syntax.

Tak jsem jí řekla, že nic nechci, že mi bude platit zdravotko.

Já někdy úplně žasnu nad tím, jaká jsem hodná dcera. Chtěla jsem použít úplné jiný adjektivum, ale nemůžu si na něj vzpomenout. Tolik k mé slovní zásobě.

A komu tím prospějete, co?!

4/365 soplů

Včera v noci jsem nemohla usnout. Měla jsem před osudovou zkouškou. Osudovější zkoušky mě ještě čekají. 

Měla jsem takových zajímavých, inteligentních a vtipných myšlenek. 

A dneska?

Dneska si z toho nic nepamatuju. Takže to je takový ten nudný příspěvek, kde se pochlubím, že osudovou zkoušku jsem zvládla jen díky dobrotě zkoušející.

A že jsem naživu a že už ani neudržím myšlenky v hlavě po dvacet čtyři hodin. 

Stáří a demence.

Jinak mám puštěné Pelíšky a čekám, až se najdou správné titulky k Vetřelcovi. Možná ani nebudou, takže se na Pelíšky asi dodívám.

 

Včera jsem měla takovou psavou náladu a dneska je to bída. 

Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.

 

Jak se směju u svýho plesnivýho slintání, tak dneska se uspávám. Píšu a zavírají se mi oči. Každopádně je fajn, že tady si můžu psát jen takové výkřiky do tmy, které nemusí mít hlavu, patu a ani smysluplnou myšlenku. 

No nic, jdu spát. Vetřelec nebude a u Pelíšků usnu. Tolik k mému kulturnímu ignoranství.