Včera v noci jsem nemohla usnout. Měla jsem před osudovou zkouškou. Osudovější zkoušky mě ještě čekají.
Měla jsem takových zajímavých, inteligentních a vtipných myšlenek.
A dneska?
Dneska si z toho nic nepamatuju. Takže to je takový ten nudný příspěvek, kde se pochlubím, že osudovou zkoušku jsem zvládla jen díky dobrotě zkoušející.
A že jsem naživu a že už ani neudržím myšlenky v hlavě po dvacet čtyři hodin.
Stáří a demence.
Jinak mám puštěné Pelíšky a čekám, až se najdou správné titulky k Vetřelcovi. Možná ani nebudou, takže se na Pelíšky asi dodívám.
Včera jsem měla takovou psavou náladu a dneska je to bída.
Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.
Jak se směju u svýho plesnivýho slintání, tak dneska se uspávám. Píšu a zavírají se mi oči. Každopádně je fajn, že tady si můžu psát jen takové výkřiky do tmy, které nemusí mít hlavu, patu a ani smysluplnou myšlenku.
No nic, jdu spát. Vetřelec nebude a u Pelíšků usnu. Tolik k mému kulturnímu ignoranství.
Žádné komentáře:
Okomentovat