Ding!

Dneska jsem dolevlila. 

Mám level 100 a nevím, co dál. Nějaký ten čas musím chodit normal dungy, protože nemám dostatečný ilvl, abych mohla do heroiků.

Taky budu muset několik dnů čekat, než se mi nashromáždí GR (Garrison resources), abych mohla Town Hall upgradovat na lvl 3. 

Ve čtvrtek a v pátek se nedalo hrát. Blizzard měl smůlu, že jim spadly servery s instama a ještě jim někdo cíleně další servery přetěžoval. Hráči... Tedy postavy byly zaseklé na jednom místě a nedalo se s tím nic dělat. Jen odlogovat a jít pracovat na něčem lepším. 

Pokud někteří neměli štěstí jako já. Jednu chvíli jsem mohla odevzdat quest a nabrat další a tak se dostat z toho prokletého místa, kde byly stovky "hráčů" na jednom místě. A Blizzard prý nečekal vysokou koncentraci hráčů na jednom místě - šmarjá, pátý datadisk a oni nepředpokládají, že se tam nahrnou hráči? Ochich. 

Garrison

Je to zajímavé. Každý char bude mít svou vlastní pevnost. A každý char si tam postaví domečky dle svých profesí. Co přesně ty profesní domky budou dělat se dozvím, až budu lvlit s alty, protože main Cecilka sbírá jen rudu a kůže. Ale mám krásný důl a zahrádku na kytičky. (Což předpokládám, že bude mít každý.) A na kůže tam je také nějaký domek, ale na ten nemám ještě místo.

Profese jsou teď komplikovanější. Na dobré látky potřebuju kytky, to samé i na šití kůží. Na first aid potřebuju věci z fishingu a dál zatím nevím. A všeho je potřeba děsně moc.

Questy mě bavily. Hlavně je to vše pěkně propojené. A tak...

Baví mě to, i když, jak jsem psala, teďka moc nevím, co dál. Asi budu lvlit alty. 

A telefon se mi už vrátil z reklamace, tak jsem zvědavá, jak dlouho vydrží, než ho tam dám zas.

Požírač času je i požíračem mozku

Už se těším, až budu mít zpátky svůj telefon. Ten android mě ničí. Čtrnáct dní za mnou - doufám, že jim to už moc dlouho trvat nebude.

Jinak žádná změna. Jen jsme s mužem zase začali hrát WoW. Blizzard dával sedm dní hraní zdarma, tak jsme si řekli, že zkusíme, jestli nás to bude ještě bavit.

Baví.

A bude datadisk. Jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se dostanu na level sto. 

Co vyšel předdatadiskový patch, tak je to v Pandarii rychlovka. Jeden mob sem, jeden mob tam, a jste devadesátka. Levlení nebylo nikdy rychlejší. Proto místo jedné mám už tři devadesátky. Se dvěma mám i "zabitého" Garroshe.  V LFR je to rychlovka, při normalu se wipuje a wipuje, lidi odchází a celý raid se může skládat znovu.

Nijak zvlášť bych normal raid neřešila, ale když z Garroshe padá boa zbraň na levlení, tak je jasné, že jsem ji pro Cecilku chtěla. 

Naštěstí jsem se mohla přidat na guildovní run a krásný luk mám! (Jop, jsem lama, co hraje za huntera.)

Štve mě jedna věc. A nemyslím to, že je to děsný žrout času.

Cooking a blacksmithing se dá kompletně vylevlit v Pandarii a nepotřebujete jiné suroviny. 

Proč sakra jen cooking a blacksmithing? Já chtěla enchanting! Víte, jak je drahé vyskillovat enchanting? Moc! (Takových utracených goldů!!) Naštěstí jsem to zvládla, akorát jsem chudá jak... No řekněme si to takhle... Jsem opakem bohatého trpaslíka. 

Na tailoring mi naštěstí stačily látky, co padly Cecilce a Krvežíznivce (jop, odtud je ten mail).

Předdatadiskovým patchem také ubírali ability. Dokud má hunter Feign Death, tak je vše v pořádku.  Je to jediná abilita, které naprosto rozumím a umím ji používat. (Zmáčknete čudlík a padnete k zemi. Problém je, když vás něco zabije těsně před tím, než to zmáčknete. Takový pan Íkáčko vám čas opravdu nedá.)

Mrzí mě, že warlock už nemá Drain Life. Teda má, ale ne destro lock, jen affli. Proboha, ani mám jen jednu dotku, která má ještě dlouhý cast. Grrr. Dotky má affli, ale slyšela jsem zvěsti, že je zkaženej a na houby. Konec mým plánům o tom, jak začnu s lockem chodit do bg, kde se proběhnu chumlem, nahážu na všechny dotky, pofearuju je a pak umřu statečnou smrtí. 

Bohužel to bude tak, že se neproběhnu, budu jen stát a doufat, že se cast stihne dokončit před tím, než mě nějaká roguna jednou píchne nožem a zabije. 

To bude asi vše k mým nářkům.

Teď k datadisku.

Těším se. Dost mě zajímá, jak Draenor bude vypadat. Outland je nicmoc, tak fakt doufám, že Draenor bude krásný.

A nejvíc mě zajímá, jak to bude s Garrison. Nikde zatím není, jestli ta pevnost bude na celý server, nebo jestli bude mít každý char svou. Uvidíme.

Warlords od Draenor vyjdou příští pátek. A my je budeme mít později. Nikam se nepoženeme... Nebo budu chtít raidovat?

 

Tohle opravdu není můj oblíbený trailer.

*

Jak jsem začala používat smartfoun.

Dlouho, velmi dlouho jsem se vyhýbala chytrým telefonům. Nejen že jsem nechtěla, aby můj telefon, který používám jen na esemesky a občasné volání, byl chytřejší než já (ale to jsou i kuličková počítadla), ale také jsem ho nepotřebovala - na esemesky a občasné volání nepotřebuji nijak extra telefon, který bude mít v sobě empétřipřehrávač, fotoaparát a další vychytávky, které jsou pro mě zbytečné. 

Jenže mě začal zlobit můj telefon. Nokia Asha 200. 

http://i.nokia.com/r/image/view/-/2157910/extraHighRes/2/-/Nokia-Asha-200-white.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Ze začátku jsem měla problémy s qwerty klávesnicí, ale brzo jsem si zvykla. Esemeskovala jsem o sto šest. Psaní bylo mnohem rychlejší, než kdybych texty vyťukávala na klasických telefonních tlačítkách. Takového ušetřeného času. 

Ještě bych měla dodat, že jsem telefony dědila po sestře. Nepotřebovala jsem mít úplně nový. A sestra si každé dva roky nový kupovala, takže jsem si mohla vzít starý. Až na Ashu. Její telefon k dispozici byl samsung s dotykovým displejem, který jsem nechtěla. Tlačítka jsou tlačítka. Naštěstí jsem si mohla vzít tento a oddálit tak technický pokrok. 

Asha tedy začala trochu zlobit. Muž mi chtěl koupit nový telefon. Ale jaký?

Jako první nám padla do oka další Asha. Nechtěla jsem telefon s dotykovým displejem a chtěla jsem qwerty klávesnici. A Asha 210 měla i pěknou barvu. I když bych raději uvítala zelenou.

http://s24.czc.cz/6uon8gb1vaj7vaid2b3qcfq7r7_2/obrazek

Problém je, že není skladem. Smůla, musíme vymyslet jiný. 

Qwerty klávesnici mají Blackberry, ale ty jsou zbytečně moc drahé. Nepotřebuji drahý telefon jen na to esemeskování a občasné volání. 

Zbýval už jen nějaký ten smartfoun s dotykovým displejem. 

Muž kdysi zkoušel jakýsi Huawei s Androidem, jeho první smartfoun. Byl spokojený - dobrý telefon za málo peněz. (Bohužel vyšší řada je už zlobivá.) 

A pak chtěl vyzkoušet windows phone. A byl ještě spokojenější. 

Bylo rozhodnuto, budu mít windows phone. 

Muž mi objednal Lumii 530.

http://s23.czc.cz/38uqsbfb30h4m9mahqnutmre22_2/obrazek

V této krásné zelené barvě. Nebyl to moc velký telefon, do mých malých praciček tak akorát. Držel se parádně, byl takový baculatější. Barva super. Výkonnost dobrá. 

Ale...

Displej byl nekvalitní a fotoaparát neuměl zaostřovat. Mít foťák bez schopnosti zaostřit = nemít foťák. Chtěla jsem si čas  od času vyfotit nějakou tu knížku, co čtu. Nebo vyfotit něco jiného. Prostě nějaká ta kouzla okamžiku. 

Muž rozhodl, Lumia 530 bude vrácena. 

Jelikož má Lumii 720, se kterou je spokojen, i když nemá takový výkon jako Lumia 530, ale má fotoaparát s bleskem, který umí zaostřovat, a o dost lepší displej, byl mi také objednán. 

http://www.handymobil.cz/obrazek-nahled/935d4b5c-a424-4f72-87df-25587a2a337d___.jpg

 Krásné žluté provedení. 

Měla bych hlavně napsat, že muž s tímto telefonem neměl nikdy žádný problém. 

To jenom já.

Vibrace nefungovaly tak, jak měly. (A ne, nepoužívala jsem telefon místo vibrátoru.) Muselo se spodní hranou telefonu lehce poklepat, aby telefon vibroval. 

Čas od času se vypnul zvuk. Když jste závislí na budíku ve vašem telefonu, asi to není vlastnost, kterou byste uvítali.

Někdy se nechtěl uspat. Ani po deseti minutách, i když měl nastavenou večerku po minutě.

Jednoho dne mě neupozorňoval na nové zprávy, naštěstí mi samostné zprávy dovolil přečíst. Ale neodesílal mé odpovědi.

Bylo rozhodnuto. Budeme ho muset po čtrnácti dnech reklamovat.

Zjistili jsme, že kousek od našeho bydlení je jakási Nokia sběrna (nebo jak to nazvat), kde se vyřizují opravy a reklamace. Problém mohl být jediný - můj kus je určen pro německý trh, byla jsem smířena s tím, že telefon odešleme zpět do Prahy a už ho nikdy neuvidím (moc se mi nechce věřit e-shopům). 

Měli jsme štěstí, na internetových stránkách byly zastaralé informace. Reklamaci nám vyřídí i tady, jen pár zastávek od nás. (Ale není tam chodník! Naštěstí nepršelo, tak jsme se trávou přebrodili tam, kam jsme chtěli.)

Na reklamaci mají 30 dní, ale prý by to mohli vyřídit už za 14. To by bylo moc fajn. Chybí mi má žlutá pohroma.

Na windows phone jsem si zvykla hned. Pracování s ním je snadné. Na dotykový displej jsem si zvykla, i když ještě dost musím mazat špatná písmenka, ale s ovládáním není problém. 

Opravdu velmi sympatický operační systém. 

Při čekání na návrat mého nového telefonu mám mužův jakýsi Huawei s androidem. To mám asi za trest. 

Android je příšerný. Není mi sympatický a rozčiluje mě. To se nemůžou aplikace vypnout tím, že z nich odejdu? Ani si nemůžu nastavit svůj tón na smsky!!! Já potřebuji slyšet Arthasovo APOCALYPSE! 

Psaní textu s diakritickými znaménky je příšerný. Muž prý měl kdysi stáhnutou aplikaci na posílání esemesk, protože se mu nelíbilo to, co je "v telefonu". To si vážně musí člověk stáhnout aplikaci, aby mohl pohodlně psát esemesky? Místo "čárky" mám "psaní textu dle hlasové zprávy", což samozřejmě nefunguje, je to ještě horší než T9. 

Android mi přijde prostě divný. A je mi zcela jasné, že mi budou všichni androjďáci odporovat. 

Každý ať si používá, co chce.

Já jen doufám, že už nebudu muset svůj telefon znovu reklamovat. 

Na technický pokrok jsem si zvykla rychle. Dokonce mám i internet, takže jsem onlajn všude. Můžu psát hloupé tvíty, které nikoho nezajímají. Můžu fotit příšerné fotky, ne za všechny špatné fotky může foťák. A celkově můžu zahlcovat sociální sítě svými aktuálními myšlenkami. Můžu si číst zprávy při cestou emhádéčkem. Snadno si zjistím, jestli mám nějaké nepřečtené e-maily ve všech svých e-mailových schránkách.

Vlastně ani nechápu, proč jsem tak dlouho odolávala.

Asi mě nebaví už počítat soply. Jasně jsem ukázala, že nezvládám psát pravidelně. A 365 článků je prostě moc. Ani na oficiálním blogu nemám tolik článků. (Ten blog mám už několik let, asi čtyři?) 

Připádám si hloupá. Což není žádná novinka, protože to už všichni víte. 

Vždycky když čtu články pro mě zajímavých lidí, tak vidím, jak jsou chytří. A jak nemám na to, abych mohla psát tak chytře jako oni.

A vtipně.

Jinak asi budu kandidovat do městského zastupitelstva, když jsem viděla, kdo kandiduje. Je naprosto jedno, že nejsem dost chytrá, když jsou schopni kandidovat úplní blbci. 

A je jedno, že jsem mívala až do páté třídy samé jedničky. Slečna, která měla trojky čtyřky, tak je už magistra a asi si dělá doktorát. Nechápu tedy, proč se na mě maminka zlobila, když jsem na gymplu nosila trojky. Klidně jsem mohla mít i čtyřky z matiky na vysvědčení. 

Dobře no, otázka je, co je pardubická univerzita zač, že. 

 

 Tolik hloupých lidí kolem mě a já si i mezi nimi připádám hloupá. A to jsem jenom líná myslet. (Pamatuji si, kdy mi jeden pan magistr řekl: "Jste chytrá, jen jste líná myslet." Má pravdu. Vždycky, když se mi nad něčím nechce přemýšlet, tak si na to vzpomenu. A vzpomene si na to i můj muž a zopakuje mi to.)

A často si vzpomenu na větu: "Nebuď zlá!"

10/365 soplů

Můj muž zkouší demo Lego Pána prstenů. 

Je tam bitva u Helm's Deep. 

A já mám chuť se dívat na Dvě věže. (Společenstvo prstenu jsem viděla před čtrnácti dny.)

A pijeme domácí bejlís. (Nemám tucha, jak se to píše, a jsem líná to hledat.)

Taky bych si Dvě věže mohla přečíst, že? Stejně se k tomu dřív nebo později dostanu. Budu k Pánu prstenů utíkat od diplomky. Asi to bude stejné jako při psaní bakalářky. Ani nevím, kolikrát jsem celou trilogii viděla. Už se vážně těším na dvanáctihodinové maratony. 

Dokoukala jsem první sérii Once Upon a Time. A začala jsem koukat na druhou. Za sebou mám tři epizody a musím říct, že už to není... Jak to říct? Nějak mě to přestává bavit. 

Já se chci dívat na The Two Towers!! Momentálně asi kvůli soundtracku, ale to je jedno.

Gandalf přijel.

For the king!

Teď jsem si tak vzpomněla,  jak mě naštvalo, že Almost Human nedostalo druhou sérii. Byl to moc fajn seriál. A byl tam Eomér! 

Za poslední dva dny jsem nic neudělala. Nic se mi nechce. Ani číst se mi nechce. Mám tu dva recenzní výtisky, mám tu nějaké knihy z knihovny, i když jsem říkala, že do knihovny nebudu chodit, dokud nepřečtu dvacet pět mých knih, a musím přečíst knížku na referát.

Pustili jsme si Dvě věže!

Teď si tam Gandalf sóluje svůj mage quest. 

My dear Sam.

Já vím, já vím. Jsem nudná. Nepíšu nic zajímavého. Nenapadá mě nic zajímavého, o čem bych mohla psát. Nemám nic, k čemu bych se ráda vyjádřila. Ani nemám nic na srdci, a na jazyku už vůbec ne.

Mám jít krájet syrové maso, aby se naložilo na zítřek. Nerada sahám na syrové maso. Nejsme jako Glum. Ten to má rád raw!

Všimli jste si, že Glum a Frodo mají oba krásná modrá kukadla?

Ještěže je tohle místo na výkřiky do internetového nekonečna.

9/365 soplů

Muž hraje Halo: Reach. 

"Teď jsem mrtvej!"

Tak už to nehraje. Vypnul to a hledá, co bude zkoušet dál. 

Já sedím v posteli vedle něho. 

Stahuje si World of Tanks.

 

 A praštila jsem se do ruky kvůli výrazné gestikulaci.

"Au! Musíš mi jít do Alberta koupit ty dobrý sušenky."

"Nene, ty to musíš rozchodit."

 

Takhle to u nás teď vypadá. 

Včera jsem byla v divadle Polárka. Na Drákulovi. Už podruhé. 

Poprvé jsem tam byla s L. v červnu, zalíbilo se nám to, tak jsem si řekly, že zajdeme i podruhé. A i podruhé to bylo fajn. Bylo to pořád vtipné jako poprvé. Samozřejmě, u většiny vtipů jsme věděly, kdy budou, ale nevadilo to. Dělaly jsme stejně ostudu.

Smály jsme se nahlas přes celé divadlo. 

Zajímalo by mě, jestli si už náš smích pamatují.

 

Výborné představení je i Peskvil. Je to podle Bulgakovy povídky Psí srdce. Byla to tenkrát má první návštěva divadla Polárka. A už tenkrát jsem věděla, že nebude poslední. 

Zajímavý je i jejich Spalovač mrtvol. Hned na začátku vám popřejí příjemný a ničím nerušený žeh. 

A ráda bych zašla na Robinsona Crusoa, tak snad mi to vyjde.

Je úplně jedno, že je divadlo Polárka zaměřeno pro děti a mládež, bavím se u jejich představení i já. Dospelý dospělák. 

Muž mě začal obtěžovat, Nechápu, proč mě musí lehtat v době, kdy si píšu blogísek! 

A mám se jít tulinkat, tak pro dnešek končím. 

 

*

8/365 soplů

Poslední rok studia. 

Už nemusím tolik chodit do školy, ale musím napsat diplomku. Do školy budu chodit každý týden ve středu a jednou za čtrnáct dní v pondělí. Dnes začal ten kratší týden. A vstávala jsem před druhou hodinou odpoledne. 

Hloupá nemoc. Posledních čtrnáct dní jsem vstávala pravidelně v osm, ale kvůli nemoci jsem spala opoledne a chodila pozdě spát. A jsem zase tam, kde jsem byla celé léto a kde už nechci být.

Vstanete odpoledne a už se vám nic nechce dělat, protože je už přeci odpoledne a odpoledne už nikdo nic nedělá.

Až se začne brzo stmívat, tak se mi nebude chtít nic dělat, protože je už tma. 

Měla bych si začít prohlížet časopis Pevnost, jestli tam bude dostatek materiálu k diplomce. A já se bojím, že nebude, takže budu muset vymyslet jiné téma. A nebo o tom nedokážu napsat těch moc znaků. (Bojím se podívat, kolik jich přesně má být.)

Také, když musíte něco udělat a máte z toho strach, vyhýbáte se tomu a oddalujete to?

Už začínám ve škole opatrně koukat za rohy, abych se náhodou nepotkala se svým vedoucím, se kterým vycházím dobře, ale... Hloupá diplomka! On zjistí, jak moc jsem hloupá a neschopná a jak neumím psát odborné texty.

A na tu Pevnost bych se měla tento týden podívat, aby se přinejhorším vymyslelo to jiné téma. Každopádně s Pevností (snad) pracovat budu, když už si ji poctivě kupuji. Nechce se mi chodit do knihoven a hledat v časopisech texty. To jsem si užila při bakalářce. I do Prahy jsem kvůli tomu jela. Na takovéhle hledání jsem už moc stará a líná.

7/365 soplů

Asi budu muset přestat být v noci líná. Tedy pokud budou tak dvě hodiny v noci a já budu ležet v posteli a čekat, až konečně usnu. To se mi v hlavě honí myšlenky - některé chytré, některé vtipné, některé zvrácené a některé naprosto k ničemu.

Zajímavé by mohlo být, i když není, že se mi myšlenky v hlavě tvoří ve větách, které bych mohla vyklepnout sem bez nějaké egoistické cenzury. Jenže... 

Jenže co? Jenže jsem líná zapnout počítač, teda tablet. (Ale je s klávesnicí. Ano, mám tablet s klávesnicí. Zní to neskutečně pitomě, ale je to tak. A používám myš!) Ani si nevytáhnu žádný papír, kam bych si mohla své nápady zapisovat. 

Dokážete si představit, kolik geniálnosti bylo už kvůli lenosti nenávratně ztraceno?

Chtělo by to nějaký myšlenkový diktafon. Budete myslet a ono to bude vaše myšlenky nahrávat. To by bylo tak úžasné, že bych už nikdy nepřestala přemýšlet.

Kecám. Myšlení bolí. A kolikrát do toho můžete šlápnout.

Zatím jsem si nedokázala vysvětlit, proč je můj mozek nejaktivnější pozdě v noci, v posteli a kdy už mám sakra spát. Asi budu muset svým budoucím zkoušejícím oznámit, že státnice klidně, ale ve dvě v noci.

V noci před spaním jsem vymýšlela slohovky do školy, texty na tvůrčí psaní, vymýšlím básně (které pak raději zapomenu) a makrelí komiks. (Asi bych to měla zase zkusit, Makrel není nikdy dost.)

V noci před spaním mám grafomanské choutky, které předčí i ty sexuální (hlavně proto, že vedle mě už chrápe dřevorubec). 

...  

Možná si chci nedostatek nočního sexu vynahradit noční grafomanií? (To mě napadlo právě teď. Opravdu!) Když ale vidím, co sem píšu, asi budu muset budit dřevorubce a zneužít ho. Bude to tak pro všechny zúčastněné lepší.

(Teď si to po sobě čtu a vidím, jak mi tady lítají vidy, jak se jim zachce. Ach jo.)

A abych nezapomněla napsat něco ze svého intimního života... Mám antibiotika. Na kašílek a rýmičku. A teplotku jsem měla. (A paní doktorka mi vynadala, že jsem k ní přišla s mokrými vlasy - musela jsem pak do školy. A ještě se mě zeptala, jestli jsem nepřibrala. Už chápete, proč nemám ráda doktory?)

Ještě jedno upozornění: Připravte se, že brzy začne nadávání na psaní diplomky, kterou stejně asi nikdy nedopíšu. Jestli tedy vůbec začnu.

*

Death Is My Business

And Business Is Good

 

6/365 soplů

Abyste si dokázali představit, jak to vypadá, když teď soplám. 

Sedím v obýváku, mám sluchátka, taková ta velká, hudba (někteří by mohli tvrdit, že to žádná hudba není) mi v nich řve a fetuju sušené houby. 

Nikdy by mě nenapadlo, že sušené houby jsou tak aromatické. Asi to bude tím, že houby nesuším. A ani nesbírám. Já si houby nevšimnu, i kdyby byla větší než já. A kdo mě znáte, víte, že to je skoro každá druhá houba.

Jsem se rozhodla, že dneska něco nasoplím právě kvůli houbám, takže je to sopel na houby. 

A bohužel je to asi vše, co jsem vám chtěla říct. 

Ale mám chuť, tak se budu snažit něco vymyslet, ať to sem můžu nasmrkat.

Včera bylo tak krásné počasí. Představím vám můj myšlenkový pochod.

Dneska je tak krásně, že si zítra vyperu prádlo.

Parádní logika, že? Za takový myšlenkový pochod by se nemusel stydět žádnej rozjetej slimák.

A jak to dopadlo? Nedopadlo. Prší a nechce se mi prádlo věšet na sušák v pokoji. Do něho se akorát tak vráží a překáží. Tak tam stojí prázdný a překáží prázdně.

Když vidím, co sem píšu, tak si říkám, že svými myšlenkami bych internet zahlcovat neměla, ale...

Normálně... Teda normální to není. 

Na mém oficiálním fejsdubu (místo buku dub, chápete, že jo?) píšu strašné hovadiny, kterým se směju jen já. A někdy i V., protože se zase já směju jeho blbým vtipům. Ale dneska jsem si tak všimla, že cokoli tam napíšu, někdo to lajkne. 

Já když svou zeď vydám knižne, tak se možná najdou nějací blbci, kteří si to koupí!

Ty houby chvilkami smrdí jak mokrý ponožky.

Víte, který ponožky smrdí nejmíň? Ty nejvíc děravý. 

(Nedává to smysl, já vím, bylo to momentální pominutí.)

Myslím, že budu dělat na fejsmrku (chápete, že jo? a to jedno s jsem odebrala schávlně, aby to nebylo tak průhledný - test inteligence) sociologický výzkum Jak moc musí být status debilní, aby to olajkovalo víc jak deset lidí? 

Zatím vedou vtipy s ... Jak to napsat korektně?

A když tu tak přemýšlím, tak vám pustím písničku, kterou nyní taky poslouchám.

Vtipy o uzavřené elitní skupině v letech 1939 až 1945.

To asi nejsem moc korektní, co?

Dokud tu budou ty houby, tak si budu pěstovat rýmu, aby mě to nesvedlo na scestí.

Pro dnešek to bude stačit. Nasoplila jsem toho už dost. A asi budu muset jít do deště. Je potřeba nakoupit, jinak budeme ohlodávat ponožky. 

Dnes mám ponožkový den.

Ponožková dieta!

 

5/365 soplů

Jak si v těch Pelíškách dávaj ty vánoční dárky, tak mi maminka dneska řekla, že si můžu vymyslet k narozeninám, co chci. Koukám, že mi tam asi nějak utíká stylistika a syntax.

Tak jsem jí řekla, že nic nechci, že mi bude platit zdravotko.

Já někdy úplně žasnu nad tím, jaká jsem hodná dcera. Chtěla jsem použít úplné jiný adjektivum, ale nemůžu si na něj vzpomenout. Tolik k mé slovní zásobě.

A komu tím prospějete, co?!

4/365 soplů

Včera v noci jsem nemohla usnout. Měla jsem před osudovou zkouškou. Osudovější zkoušky mě ještě čekají. 

Měla jsem takových zajímavých, inteligentních a vtipných myšlenek. 

A dneska?

Dneska si z toho nic nepamatuju. Takže to je takový ten nudný příspěvek, kde se pochlubím, že osudovou zkoušku jsem zvládla jen díky dobrotě zkoušející.

A že jsem naživu a že už ani neudržím myšlenky v hlavě po dvacet čtyři hodin. 

Stáří a demence.

Jinak mám puštěné Pelíšky a čekám, až se najdou správné titulky k Vetřelcovi. Možná ani nebudou, takže se na Pelíšky asi dodívám.

 

Včera jsem měla takovou psavou náladu a dneska je to bída. 

Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.

 

Jak se směju u svýho plesnivýho slintání, tak dneska se uspávám. Píšu a zavírají se mi oči. Každopádně je fajn, že tady si můžu psát jen takové výkřiky do tmy, které nemusí mít hlavu, patu a ani smysluplnou myšlenku. 

No nic, jdu spát. Vetřelec nebude a u Pelíšků usnu. Tolik k mému kulturnímu ignoranství.

3/365 soplů

Ano,  všímáte si dobře, trpím v posledních dnech grafomanií. Ale nemyslím si, že by mi to dlouho vydrželo.

Nedávno mi bylo smutno z toho, že nedokážu vymýšlet pěkné a trefné metafory. Nedokážu psát tak, aby vám moje slova při čtení klouzala pěkně do krku.

Přitom to tady bliju tak rychle, až byste se divili.

Dobře, teďka jsem se zasekla a několik vět jsem smazala, protože prostě nebyly pěkné.

A jak teď v poslední době chrchlám písmenka, tak mám chuť psát nespisovně. Hlavně u adjektiv. Zrovna já! Vždyť jsem všechny štvala tím, jak jsem lidem opravovala koncovky. 

Je to prostě divný a nedokážu si to vysvětlit.

Možná je to tím, jak se člověk mění. Jak člověk stárne. Jak člověk blbne.

A vůbec...

Kdybyste chtěli namítat, že sopel už dneska jeden byl, tak máte smůlu, protože já tu můžu mít soplů denně tolik, kolik já chci.

A hlavně je to úplně jiný téma. 

Jo, přesně tohle bych psala, kdybych měla psát o hovně. (A ještě si to pěkně zvýrazním, aby to nikdo nepřehlídnul!)

Přestanu tady vymýšlet (vymejšlet fakt nenapíšu) blbiny a jdu si číst erotický chrchlán! (Román, co je nachrchlanej jako tohle moje veledílo.)

2/365 soplů

Zjišťuji, že asi nemám ráda švagra.

Aspoň doufám, že manžel sestry je švagr.

Jasně, nemusím ho mít ráda. 

Nežiju s ním.

Vidím ho jednou za čas.

Ale...

On může jíst uvařená vajíčka, jen když jsou nakrájená na kolečka. 

Když jsou jen rozkrojené na půlky, tak to sníst nemůže.

Grrrr. 

Sestra má doma několik květináčů s kytkami, ale neví, jestli si je odstěhuje, protože je nemá kam dát. I když mají velký dům.

A víte proč?

Protože je nemůže mít na okně, protože by mu tam překážely při utírání prachu.

Když jsem namítala, že si parapety může otřít sama, tak nemůže, protože by mu prý ten prach setřela na vysátý koberec.

To je přece jasné, no ne?

Mám strach, že na něj začnu být nepříjemná, jako jsem nepříjemná na hloupé a omezené lidi.

Aspoň se najde pořád ještě někdo, kdo mi připomíná, jak úžasného muže mám. Ale myslím, že vtipné historky o něm sem psát nemůžu, protože by si třeba mohl na těch internetech přečíst, jak si dělal těhotenský test.

Plesnivá erotika

Jsem se po dlouhé době pustila do nějakého toho erotického čtení.

Teďka to frčí rychlejc než sáňky.

Ona je obyčejná, blbá a nesympatická.

On je bohatý, arogantní a jeho psychický problém je větší než jeho penis.  

Ona se do něho zamiluje na první pohled.

On ji po prvním pohledu chce ošukat, ale nic víc, protože jeho psychický problém je tááák obrovský.

Ona se nechá při první příležitosti ošukat.

On se po jejich první souloži uvědomí, že nechce, aby ji šukal někdo jiný.

Ona ho miluje a sex jí nestačí, musí vyřešit i jeho olbřímí psychický problém.

On se zbavuje svého nadpřirozeně velkého psychického problému díky sexu.

A žijí šťastně až do smrti.

To jsem vám popsala moderní erotické... Ehm. Romány.

Všechny jsou stejné. 

Všechny jsou stejně blbé.

Ale abych se dostala k té knížce, co jsem teďka četla...

Ona mě totiž dost překvapila. 

Sex byl až v polovině knihy!

No fakt!

Půlku knihy čekáte, až začnou šukat, protože to je mnohem lepší než to, co dělali předtím. 

No dobře, abych neremcala. 

Slečna hrdinka měla orgasmus asi ve 30 % knihy. Ale byla u toho sama. Ani kočka na ni nekoukala. 

Takže nuda do půlky knihy a pak... 

Zase nuda!

Oni neumějí souložit zajímavě a zábavně.

Jediná zajímavá věc byla, že je hlavní hrdinka asi nějaká nadpřirozená bytost.

Ona měla totiž místo klitorisu perlu! 

Se není pak čemu divit, že se do ní někdo takový, jako je hlavní hrdina, zakouká.

Takže ponaučení z erotického románu je následující:

Ženy, nechte si udělat piercing s perlou na vy-víte-co, pak si najdete nádherného a bohatého muže s velkým penisem a psychickým problémem.

Stáří a slepota

Dnes jsem se konečně dostala na oční. (Chtěla jsem tam už minulý rok v září.)

Však jsem už nemohla chodit ani do kina!

Titulky jsem už skoro nepřečetla.

A obličeje jsem měla rozmazané. Což by u některých filmů ani nevadilo. Třeba u Transformers.

Doma u televize jsem to měla obdobné. Filmy jsem musela mít jen s dabingem a obličeje jsem si trochu domýšlela. 

Slepota je zlo.

Paní doktorka, ke které chodím už od dětství, je dětská očařka. 

Byla jsem tam tedy nejstarší. 

Čekárna plná uřvaných harantů s brýlemi! A já.

Prvně se chodí k paní sestřičce, u které čtete. 

Při vstupu tam byl takový ten symbol, u kterého říkáte, zda směřuje nahoru, dolů, doprava, doleva.

Zakryla jsem si jedno oko, sestřička tam něco nacvakala. (Už je to moderní, žádná papírová tabule, kterou se můžete naučit.)

- A jsou tam písmenka?

...

- Hmm, to bych hádala.

...

- Tohle je buď B, P, R, nebo D. 

Působila jsem spíš negramotně než slepě!

Poté jsem šla k paní doktorce. 

Otevřely se dvěře, paní doktorka se postavila mezi futra: "Ty budeš potřebovat nové brýle, takže půjdeš támhle," ukáže kamsi rukou.

Copak nové brýle. Na dálku dalekohled, na blízko lupu.

Nebyla tam žádná socha. Ani pes tam nebyl, abych se dívala někam jinam, když na mě mluvila. (Ti staří doktoři jsou frajeři!)

Jakási slečna si hrála se sklíčky a ptala se mě, jestli to je lepší a tak. 

Byla jsem u ní skoro 45 minut.

A pak mi řekla, kolik mám dioptrií. Moc. Kdybyste se náhodou ptali.

A odpoledne v optice mi paní řekla, že by už bylo vhodné mít ztenčené čočky. 

Abych prý neměla malá očička. 

Takže jsem to dopracovala k částečné slepotě a ke ztenčeným čočkám.
Ale snad už zase budu moct chodit do kina.

A snad vás i poznám, když půjdete kolem mě.

1/365 soplů

Jsem fanynkou knížek. V poslední době docela dost křečkuju. Knížky mě už ale štvou, protože je nemám kam dávat!

Včera jsem se nudila, ano, i když mám tolik povinností, a dívala jsem se na Goodreads, kolik kdo už přečetl od ledna knížek.

Já jsem se svými patnácti knihami naprostá nula.
V přátelích mám slečnu, velmi mladou, která od ledna přečetla už 95 titulů.
Přečetla jich jen o 80 víc než já. Tu ještě doženu!

Kde ty lidi na to berou čas?
Dobrá, dobrá. Já bych na to čas, když se furt flákám, měla.
Kde na to berou energii?
Jak to dělají, že je čtení pořád baví?

Já mám teď čtecí krizi. Nic se mi číst nechce. A to musím teď číst povinnou literaturu kvůli referátu. A samozřejmě už teď nestíhám.
Nebaví mě ani čtení braků. O bracích nachrchlám někdy příště.
Ale někteří čtou stále. A velmi intenzivně.

Nemyslím si, že bych četla nějak moc pomalu. Ale asi nečtu ani dostatečně rychle.
A. je schopná během hodiny přečíst asi 300stránkovou knihu? A., doufám, že si to pamatuji dobře.

Asi pro dnešek skončím, nebo jim ještě začnu závidět.
Pokud jste si toho ještě nevšimli, tak to vůbec není článek plný závisti!

 

*

Jsem takový bordelář, že mám zaprášenou i plíseň. 

Koupila jsem si diář. 

Na konci března. Takže přes dva měsíce nijak nepopíšu.

Ani nevím, proč jsem si ho pořídila. Jo, on byl vlastně pěkný. S diáři se moc nekamarádím - vydržím to týden, pak ho někam zahodím. A to si kupuji vždy ty velké, denní. Něco jako měla Bridget Jones.

Také jsem si chtěla psát deník. Ale...

Předevčírem jsem si řekla, že si do svého pěkného diáře budu zapisovat své neutříděné myšlenky, které bych pak mohla napsat sem, abych se o ně s někým podělila. Když už přemýšlím, tak ať si to užijí i jiní, že jo.

Byla to jediná kloudná myšlenka, která mě ten den napadla. Mám tak na čtrnáct dní zase vystaráno. Diář je stále pěkný, čistý, prázdný. 

Líbí se mi různé projekty 365, ale já bych nevydržela psát pravidelně ani týden. 

Nejen kvůli tomu, že jsem líná jak veš a nemám dostatečnou disciplínu.

Ale vždyť já bych ani nevěděla, o čem bych měla házet soply!

Teď mě něco napadlo!

Bojíte se? Já jo. Hlavně kvůli tomu, že to asi zapomenu, než si tady vypíšu větu kurzívou.

Asi uskutečním akci 365 soplů a uvidíme, jak dlouho je budu psát. Předpokládám, že mám tak na pět let vystaráno. 

Budu nosit u sebe diář a budu si do něho psát, co mě napadne. Jen nevím, jestli se to bude líbit K., protože jí píšu esemesky, takhle bych to psala jen do diáře. Takové mé cesty vlakem má moc ráda. Že, K.?

Stejně s tím ani nezačnu.

*

To jsem zase jednou udělala něco chytrého. Fakt že jo.

Jedna má kolegyně si píše blog. A já byla tak moudrá a začala jsem ho číst.

Neměla jsem to dělat, protože i bez toho se cítím jako nicka. Teď se cítím jako nicka na druhou. Chvilkami dokonce i na třetí. A to ani mocniny a odmocniny neovládám.

Slečna byla v Oxfordu na Erasmu. Strávila většinu doby v knihovně, protože je velký knihomol a poctivý student. 

Má práci. Umí anglicky. 

V úterý jsem vedle ní seděla na přednášce a ona si četla v kindlu nějakou odbornou knihu v angličtině.

Je chytrá. Viděla něco. Byla někde.

A já si tady akorát utírám soply a nadávám sama sobě, že jsem srab, že nikam nejedu. Protože neumím žádný jazyk pořádně a končetinovou komunikaci také neovládám.

Když jdu do knihovny, tak si tam čtu nějaký brak nebo hraju hru na telefonu, který ani není smart, je prostě jen phone. Než si tam najdu nějaké vhodné místo k sezení, tak projedu kolem hromadu studujících studentů a já mám výčitky svědomí, že si jdu jen sednout a zabít čas, protože přeci nebudu čekat v té nové budově, kam nás přestěhovali. 

O svých výčitkách se zmínim v esemesce pro K., která mi napíše, že to měla stejně. Takže se trochu uklidním a otevřu nějakou populární knižní sračku a začtu se.

Říkala jsem si, jak tenhle semestr budu pilná a poctivá.

A říkám si to každý semestr.

A každý semestr taková nejsem.

Je to asi nedostatkem vůle. Odhodlání. 

Kde se to dá koupit?

Kde to najdu?

Slečna kolegyně se zamýšlí nad světem, nad nějakými problémy. Dokonce se o to i zajímá. 

Já si akorát prokrastinačně napíšu na blog (a nemyslím tento, ale můj skoro-oficiální) a hovořím s mužem o naratologii, fokalizaci a novém historismu.
Ačkoli ze svého oboru vlastně nic neumím, nejsem schopná se od něho odtrhnout.

Pamatuju si, jak jsme s V. před lety chtěli něco dělat. Třeba chodit předčítat do domova důchodců, do nemocnice nebo kamkoli jinam. 

Asi to bude tím, že to je jediné, co nám jde. Myslím to předčítání.

A samozřejmě, umíme velmi dobře chtít.

A taky dost dobře umíme mluvit o tom, co bychom chtěli. 

Ostatní slečny kolegyně působí chytře, vzdělané, aktivně a poctivě. Já si připadám jak flákač, který tam nemá co dělat. 

Nemluvě o tom, že jsou ještě krásné. 

Asi půjdu na liposukci a plastiku, abych byla krásná, protože je to jednodušší, než ze sebe udělat chytrou, vzdělanou, aktivní a poctivou studentku.

Naštěstí ta kolegyně píše nespisovně a ještě s hrubkami.

 

Tři dny

Měla jsem tři dny pozkouškového volna. Těšila jsem se neskutečně hodně.

Chtěla jsem uklidit. Nepořádek tu mám opravdu velký.

Chtěla jsem si přerovnat knihovničku. Prý je to dobré na nervy.

Chtěla jsem si číst. Utíkání do fikčních světů vážně potřebuji.

Chtěla jsem sledovat seriály. Ráda se dívám na pohyblivé obrázky.

Během těchto tří dnů volna jsem pochopila, co přesně znamená, že Boha nejvíce rozesměje plán, co budete dělat zítra.

Já hloupá si plánovala tři dny. TŘI DNY!  

Krom pohyblivých obrázků jsem se k ničemu jinému nedostala. A to ne kvůli tomu, že by mě ty seriály tak moc bavily.

To se tak probudíte, nadechnete se a začnou vás bolet záda.

Stáří a nemoci.

Naštěstí jsem aspoň mohla ležet a civět na monitor, kde se něco hýbalo, protože bych jinak musela celou dobu spát. Což sice není špatný nápad, ale tři dny v kuse vyspávat bych nedokázala. I když...

Ani číst jsem si moc nemohla. Nevěděla jsem, jak si k tomu sednout, lehnout, aby mě to nebolelo. O úklidu samozřejmě nemohla být ani řeč. Upřímně si myslím, že i kdybych neměla problém se zády, tak by se na úklid nedostalo. Ale plánovat jsem si to mohla, že jo.

Volala jsem mamince pro radu. Maminky totiž vždycky umí poradit, popřípadě vás utěší a uklidní a hned je vám líp.
Má krkavčí matka se mi smála. A ani mi neporadila. Zmije jedna jedovatá.
Dobře, poradila mi prášky na bolest. Problém je, že žádné nemám. Jen na vykašlávání. Jasně, mohla jsem to zkusit vykašlat.

Asi vám ani nemusím říkat, že dnes to stále není dobré. Naštěstí je to o dost lepší. Jen se bojím toho, jak budu hodinu a půl sedět nehybně na přednášce, která je povinná. Povinná přednáška od sedmi třiceti ráno. Zabte mě. Celé to zatuhne a já pak budu chvilku chodit jak Quasimodo, než to rozhýbu.

Obdivuji lidi, kteří při bolestech dokáží fungovat. Někteří fungují i s migrénou. Lidi, máte můj obdiv.

Neuvěřitelné, kolik jsem toho schopná vykuckat o bolení zad.

*

Ve čtvrtek mám poslední zkoušku. 

Od pátku čekám na výsledek předposlední. 

Je úterý.

Čekám na balíkáře. 

Včera mi přišla esemeska, že dnes mi doručí balíček. 

Pochybuji, že se ještě bude dnes někdo obtěžovat s doručováním.

Tak zítra.

Tak zítra. 

Se možná začnu učit na tu poslední zkoušku.

Dnes jsem čekala.

A to je velmi namáhavá činnost.

Hodně soustředění.

A když něco dělám, tak to dělám pořádně.

Kromě úklidu.

A učení.

Ve čtvrtek mám poslední zkoušku.

*

Dnes jsem byla, místo učení se na zkoušku, u státnic jako morální potvora.

Když jsem viděla, jak se všichni stresují a mají strach, někteří se dokonce snažili do sebe dostat další informace, dostala jsem strach i já. 

Chci zase čekat na chodbě, sedět na studené zaprášené podlaze - nikde nejsou totiž židle, a doufat, že se mě zeptají na to, co vím a znám?

Co vím a znám na chodbě.

Během zkoušení nevím nic. Nejsem schopna ani drobného myšlení. Prostě jen temno. A otrávené obličeje kolem mě. 

Nikoho tam nezajímá, že jsem jediná, kdo na chodbě dokáže odpovídat na všetečné otázky kolegů, kteří doufají, že když jim to někdo ještě vysvětlí, že si to snáze zapamatují.

Do pracovny před komisi jdu sama. Opuštěná.

Bez mozku.

Myslím, že mi mozek může zvonit jako mobilní telefon. 

Apocalypse!! 

A všichni víme, že telefony si nemůžeme vzít dovnitř.

A tak mozek zůstavá na chodbě.

Nechci zase cítit tu bezmoc.

Vždycky jsem se spoléhala na to, že když to nevím, tak to vymyslím.

Státnice mi ukázaly, že když to nevím, tak jsem v prdeli.

Něco plesnivého.

K. chce, abych napsala něco plesnivého...

... chleba

 

*

Také máte čas od času chuť se vymazat?
Nemyslím tím vymazat se, jako když se vymazává plech.

Odstranit se. Odevšad. 

A začít jinde.

Jinak.

Nebo aspoň vrátit čas, abyste se mohli vyvarovat chybám, které jste udělali.

U mě jsou chyby založené na tom, že vlastně nic nedělám. 

Takže bych nejraději vrátila čas, abych dělala to, co mám. A ne, abych ztrácela čas s tím, co dělat nemám. Jo, tomu se říká prokrastinace. Myslím, že by se mohla vymyslet zase jiná "nemoc" z lenosti, protože prokrastinace je už profláklá. Že prokrastinujete už nikoho nezajímá.

Kdybych měla možnost se vrátit v čase, abych dělala to, co jsem dělat měla, myslím, že bych stejně skončila tam, kde jsem nyní. 

Možná bych se naučila na státnice to, na co se mě ptali při prvním pokousu. Jo, to bych udělala. Pak bych ty státnice udělala na poprvé a nebyla bych tak zklamaná životem, jako jsem teď.

Za blbost se platí, ale zaplatit celým rokem života je docela vysoká cena.

A kdybych se mohla vrátit jen o měsíc zpátky. Stačilo by i čtrnáct dní. Tak bych se učila a nekoukala bych na stupidní filmy. I když jsem byla nemocná a permanentně unavená, chvilkami jsem se učit mohla. 

Už jsem docela stará na to, abych se tupě učila. Můj obor je o tom, že sedím na zadku, mám před sebou otevřenou knihu a snažím se vše naučit nazpaměť, protože to prostě nevymyslíte. A čím jsem starší, tím to jde hůř. A když mě to nebaví, tak to nejde vůbec.

Chtělo by to opravdu agresivní gumu, abych se mohla vygumovat z reality.

První příspěvek

Samozřejmě celý plesnivý a zaprášený.

Samozřejmě naprosto k ničemu. 

Nečekám, že se někdo bude v dnešní době obtěžovat číst něco tak... ukňouraného, ufňukaného, plného vzlyků, nářků a soplů. Když fňukáte, vždycky si musíte někam utřít nos. Do kapesníku. Do svého rukávu. Nebo do rukávu někoho cizího.

Pokud se najde někdo opravdu znuděný, tak moc znuděný, že se mu chtějí číst hlouposti lidí, předpokládejme, že jsem člověk, které ani nezná, očekávejte...

Neutříděné myšlenky.

Neohrabanou stylistiku.

Neschopnost přijmout jakýkoli jiný názor kromě mého. Bude tu plno egoismu. Ostatní mě nezajímají.

Měla bych se asi zmínit i o tom, že nemám ponětí, co a o čem sem budu psát. 

Nemám ráda lidi, tudíž budu s největší pravděpodobností na ně nadávat. Každý druhý je blb. Toho jste si určitě také všimli.

Nadávání na má studia určitě chybět nebudou. A celkově na školu. Která je plná lidí. Co druhý člověk, to blb. Všechno souvisí se vším!

Také bych to mohla celé zaobalit do "o životě". Ale to by bylo moc stručné a nemohla bych zde projevit své grafomanské sklony, o kterých jsem do této doby neměla ani ponětí. 

Vznik blogu napomáhá snadnějšímu produkování sraček na internetu.

Touto větou bych První příspěvek ráda ukončila, jelikož jsem jím prozradila celý obsah Plesnivého blogu.