*

Jak jsem začala používat smartfoun.

Dlouho, velmi dlouho jsem se vyhýbala chytrým telefonům. Nejen že jsem nechtěla, aby můj telefon, který používám jen na esemesky a občasné volání, byl chytřejší než já (ale to jsou i kuličková počítadla), ale také jsem ho nepotřebovala - na esemesky a občasné volání nepotřebuji nijak extra telefon, který bude mít v sobě empétřipřehrávač, fotoaparát a další vychytávky, které jsou pro mě zbytečné. 

Jenže mě začal zlobit můj telefon. Nokia Asha 200. 

http://i.nokia.com/r/image/view/-/2157910/extraHighRes/2/-/Nokia-Asha-200-white.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Ze začátku jsem měla problémy s qwerty klávesnicí, ale brzo jsem si zvykla. Esemeskovala jsem o sto šest. Psaní bylo mnohem rychlejší, než kdybych texty vyťukávala na klasických telefonních tlačítkách. Takového ušetřeného času. 

Ještě bych měla dodat, že jsem telefony dědila po sestře. Nepotřebovala jsem mít úplně nový. A sestra si každé dva roky nový kupovala, takže jsem si mohla vzít starý. Až na Ashu. Její telefon k dispozici byl samsung s dotykovým displejem, který jsem nechtěla. Tlačítka jsou tlačítka. Naštěstí jsem si mohla vzít tento a oddálit tak technický pokrok. 

Asha tedy začala trochu zlobit. Muž mi chtěl koupit nový telefon. Ale jaký?

Jako první nám padla do oka další Asha. Nechtěla jsem telefon s dotykovým displejem a chtěla jsem qwerty klávesnici. A Asha 210 měla i pěknou barvu. I když bych raději uvítala zelenou.

http://s24.czc.cz/6uon8gb1vaj7vaid2b3qcfq7r7_2/obrazek

Problém je, že není skladem. Smůla, musíme vymyslet jiný. 

Qwerty klávesnici mají Blackberry, ale ty jsou zbytečně moc drahé. Nepotřebuji drahý telefon jen na to esemeskování a občasné volání. 

Zbýval už jen nějaký ten smartfoun s dotykovým displejem. 

Muž kdysi zkoušel jakýsi Huawei s Androidem, jeho první smartfoun. Byl spokojený - dobrý telefon za málo peněz. (Bohužel vyšší řada je už zlobivá.) 

A pak chtěl vyzkoušet windows phone. A byl ještě spokojenější. 

Bylo rozhodnuto, budu mít windows phone. 

Muž mi objednal Lumii 530.

http://s23.czc.cz/38uqsbfb30h4m9mahqnutmre22_2/obrazek

V této krásné zelené barvě. Nebyl to moc velký telefon, do mých malých praciček tak akorát. Držel se parádně, byl takový baculatější. Barva super. Výkonnost dobrá. 

Ale...

Displej byl nekvalitní a fotoaparát neuměl zaostřovat. Mít foťák bez schopnosti zaostřit = nemít foťák. Chtěla jsem si čas  od času vyfotit nějakou tu knížku, co čtu. Nebo vyfotit něco jiného. Prostě nějaká ta kouzla okamžiku. 

Muž rozhodl, Lumia 530 bude vrácena. 

Jelikož má Lumii 720, se kterou je spokojen, i když nemá takový výkon jako Lumia 530, ale má fotoaparát s bleskem, který umí zaostřovat, a o dost lepší displej, byl mi také objednán. 

http://www.handymobil.cz/obrazek-nahled/935d4b5c-a424-4f72-87df-25587a2a337d___.jpg

 Krásné žluté provedení. 

Měla bych hlavně napsat, že muž s tímto telefonem neměl nikdy žádný problém. 

To jenom já.

Vibrace nefungovaly tak, jak měly. (A ne, nepoužívala jsem telefon místo vibrátoru.) Muselo se spodní hranou telefonu lehce poklepat, aby telefon vibroval. 

Čas od času se vypnul zvuk. Když jste závislí na budíku ve vašem telefonu, asi to není vlastnost, kterou byste uvítali.

Někdy se nechtěl uspat. Ani po deseti minutách, i když měl nastavenou večerku po minutě.

Jednoho dne mě neupozorňoval na nové zprávy, naštěstí mi samostné zprávy dovolil přečíst. Ale neodesílal mé odpovědi.

Bylo rozhodnuto. Budeme ho muset po čtrnácti dnech reklamovat.

Zjistili jsme, že kousek od našeho bydlení je jakási Nokia sběrna (nebo jak to nazvat), kde se vyřizují opravy a reklamace. Problém mohl být jediný - můj kus je určen pro německý trh, byla jsem smířena s tím, že telefon odešleme zpět do Prahy a už ho nikdy neuvidím (moc se mi nechce věřit e-shopům). 

Měli jsme štěstí, na internetových stránkách byly zastaralé informace. Reklamaci nám vyřídí i tady, jen pár zastávek od nás. (Ale není tam chodník! Naštěstí nepršelo, tak jsme se trávou přebrodili tam, kam jsme chtěli.)

Na reklamaci mají 30 dní, ale prý by to mohli vyřídit už za 14. To by bylo moc fajn. Chybí mi má žlutá pohroma.

Na windows phone jsem si zvykla hned. Pracování s ním je snadné. Na dotykový displej jsem si zvykla, i když ještě dost musím mazat špatná písmenka, ale s ovládáním není problém. 

Opravdu velmi sympatický operační systém. 

Při čekání na návrat mého nového telefonu mám mužův jakýsi Huawei s androidem. To mám asi za trest. 

Android je příšerný. Není mi sympatický a rozčiluje mě. To se nemůžou aplikace vypnout tím, že z nich odejdu? Ani si nemůžu nastavit svůj tón na smsky!!! Já potřebuji slyšet Arthasovo APOCALYPSE! 

Psaní textu s diakritickými znaménky je příšerný. Muž prý měl kdysi stáhnutou aplikaci na posílání esemesk, protože se mu nelíbilo to, co je "v telefonu". To si vážně musí člověk stáhnout aplikaci, aby mohl pohodlně psát esemesky? Místo "čárky" mám "psaní textu dle hlasové zprávy", což samozřejmě nefunguje, je to ještě horší než T9. 

Android mi přijde prostě divný. A je mi zcela jasné, že mi budou všichni androjďáci odporovat. 

Každý ať si používá, co chce.

Já jen doufám, že už nebudu muset svůj telefon znovu reklamovat. 

Na technický pokrok jsem si zvykla rychle. Dokonce mám i internet, takže jsem onlajn všude. Můžu psát hloupé tvíty, které nikoho nezajímají. Můžu fotit příšerné fotky, ne za všechny špatné fotky může foťák. A celkově můžu zahlcovat sociální sítě svými aktuálními myšlenkami. Můžu si číst zprávy při cestou emhádéčkem. Snadno si zjistím, jestli mám nějaké nepřečtené e-maily ve všech svých e-mailových schránkách.

Vlastně ani nechápu, proč jsem tak dlouho odolávala.

Asi mě nebaví už počítat soply. Jasně jsem ukázala, že nezvládám psát pravidelně. A 365 článků je prostě moc. Ani na oficiálním blogu nemám tolik článků. (Ten blog mám už několik let, asi čtyři?) 

Připádám si hloupá. Což není žádná novinka, protože to už všichni víte. 

Vždycky když čtu články pro mě zajímavých lidí, tak vidím, jak jsou chytří. A jak nemám na to, abych mohla psát tak chytře jako oni.

A vtipně.

Jinak asi budu kandidovat do městského zastupitelstva, když jsem viděla, kdo kandiduje. Je naprosto jedno, že nejsem dost chytrá, když jsou schopni kandidovat úplní blbci. 

A je jedno, že jsem mívala až do páté třídy samé jedničky. Slečna, která měla trojky čtyřky, tak je už magistra a asi si dělá doktorát. Nechápu tedy, proč se na mě maminka zlobila, když jsem na gymplu nosila trojky. Klidně jsem mohla mít i čtyřky z matiky na vysvědčení. 

Dobře no, otázka je, co je pardubická univerzita zač, že. 

 

 Tolik hloupých lidí kolem mě a já si i mezi nimi připádám hloupá. A to jsem jenom líná myslet. (Pamatuji si, kdy mi jeden pan magistr řekl: "Jste chytrá, jen jste líná myslet." Má pravdu. Vždycky, když se mi nad něčím nechce přemýšlet, tak si na to vzpomenu. A vzpomene si na to i můj muž a zopakuje mi to.)

A často si vzpomenu na větu: "Nebuď zlá!"

10/365 soplů

Můj muž zkouší demo Lego Pána prstenů. 

Je tam bitva u Helm's Deep. 

A já mám chuť se dívat na Dvě věže. (Společenstvo prstenu jsem viděla před čtrnácti dny.)

A pijeme domácí bejlís. (Nemám tucha, jak se to píše, a jsem líná to hledat.)

Taky bych si Dvě věže mohla přečíst, že? Stejně se k tomu dřív nebo později dostanu. Budu k Pánu prstenů utíkat od diplomky. Asi to bude stejné jako při psaní bakalářky. Ani nevím, kolikrát jsem celou trilogii viděla. Už se vážně těším na dvanáctihodinové maratony. 

Dokoukala jsem první sérii Once Upon a Time. A začala jsem koukat na druhou. Za sebou mám tři epizody a musím říct, že už to není... Jak to říct? Nějak mě to přestává bavit. 

Já se chci dívat na The Two Towers!! Momentálně asi kvůli soundtracku, ale to je jedno.

Gandalf přijel.

For the king!

Teď jsem si tak vzpomněla,  jak mě naštvalo, že Almost Human nedostalo druhou sérii. Byl to moc fajn seriál. A byl tam Eomér! 

Za poslední dva dny jsem nic neudělala. Nic se mi nechce. Ani číst se mi nechce. Mám tu dva recenzní výtisky, mám tu nějaké knihy z knihovny, i když jsem říkala, že do knihovny nebudu chodit, dokud nepřečtu dvacet pět mých knih, a musím přečíst knížku na referát.

Pustili jsme si Dvě věže!

Teď si tam Gandalf sóluje svůj mage quest. 

My dear Sam.

Já vím, já vím. Jsem nudná. Nepíšu nic zajímavého. Nenapadá mě nic zajímavého, o čem bych mohla psát. Nemám nic, k čemu bych se ráda vyjádřila. Ani nemám nic na srdci, a na jazyku už vůbec ne.

Mám jít krájet syrové maso, aby se naložilo na zítřek. Nerada sahám na syrové maso. Nejsme jako Glum. Ten to má rád raw!

Všimli jste si, že Glum a Frodo mají oba krásná modrá kukadla?

Ještěže je tohle místo na výkřiky do internetového nekonečna.

9/365 soplů

Muž hraje Halo: Reach. 

"Teď jsem mrtvej!"

Tak už to nehraje. Vypnul to a hledá, co bude zkoušet dál. 

Já sedím v posteli vedle něho. 

Stahuje si World of Tanks.

 

 A praštila jsem se do ruky kvůli výrazné gestikulaci.

"Au! Musíš mi jít do Alberta koupit ty dobrý sušenky."

"Nene, ty to musíš rozchodit."

 

Takhle to u nás teď vypadá. 

Včera jsem byla v divadle Polárka. Na Drákulovi. Už podruhé. 

Poprvé jsem tam byla s L. v červnu, zalíbilo se nám to, tak jsem si řekly, že zajdeme i podruhé. A i podruhé to bylo fajn. Bylo to pořád vtipné jako poprvé. Samozřejmě, u většiny vtipů jsme věděly, kdy budou, ale nevadilo to. Dělaly jsme stejně ostudu.

Smály jsme se nahlas přes celé divadlo. 

Zajímalo by mě, jestli si už náš smích pamatují.

 

Výborné představení je i Peskvil. Je to podle Bulgakovy povídky Psí srdce. Byla to tenkrát má první návštěva divadla Polárka. A už tenkrát jsem věděla, že nebude poslední. 

Zajímavý je i jejich Spalovač mrtvol. Hned na začátku vám popřejí příjemný a ničím nerušený žeh. 

A ráda bych zašla na Robinsona Crusoa, tak snad mi to vyjde.

Je úplně jedno, že je divadlo Polárka zaměřeno pro děti a mládež, bavím se u jejich představení i já. Dospelý dospělák. 

Muž mě začal obtěžovat, Nechápu, proč mě musí lehtat v době, kdy si píšu blogísek! 

A mám se jít tulinkat, tak pro dnešek končím.