Muž hraje Halo: Reach.
"Teď jsem mrtvej!"
Tak už to nehraje. Vypnul to a hledá, co bude zkoušet dál.
Já sedím v posteli vedle něho.
Stahuje si World of Tanks.
A praštila jsem se do ruky kvůli výrazné gestikulaci.
"Au! Musíš mi jít do Alberta koupit ty dobrý sušenky."
"Nene, ty to musíš rozchodit."
Takhle to u nás teď vypadá.
Včera jsem byla v divadle Polárka. Na Drákulovi. Už podruhé.
Poprvé jsem tam byla s L. v červnu, zalíbilo se nám to, tak jsem si řekly, že zajdeme i podruhé. A i podruhé to bylo fajn. Bylo to pořád vtipné jako poprvé. Samozřejmě, u většiny vtipů jsme věděly, kdy budou, ale nevadilo to. Dělaly jsme stejně ostudu.
Smály jsme se nahlas přes celé divadlo.
Zajímalo by mě, jestli si už náš smích pamatují.
Výborné představení je i Peskvil. Je to podle Bulgakovy povídky Psí srdce. Byla to tenkrát má první návštěva divadla Polárka. A už tenkrát jsem věděla, že nebude poslední.
Zajímavý je i jejich Spalovač mrtvol. Hned na začátku vám popřejí příjemný a ničím nerušený žeh.
A ráda bych zašla na Robinsona Crusoa, tak snad mi to vyjde.
Je úplně jedno, že je divadlo Polárka zaměřeno pro děti a mládež, bavím se u jejich představení i já. Dospelý dospělák.
Muž mě začal obtěžovat, Nechápu, proč mě musí lehtat v době, kdy si píšu blogísek!
A mám se jít tulinkat, tak pro dnešek končím.
Žádné komentáře:
Okomentovat