*

To jsem zase jednou udělala něco chytrého. Fakt že jo.

Jedna má kolegyně si píše blog. A já byla tak moudrá a začala jsem ho číst.

Neměla jsem to dělat, protože i bez toho se cítím jako nicka. Teď se cítím jako nicka na druhou. Chvilkami dokonce i na třetí. A to ani mocniny a odmocniny neovládám.

Slečna byla v Oxfordu na Erasmu. Strávila většinu doby v knihovně, protože je velký knihomol a poctivý student. 

Má práci. Umí anglicky. 

V úterý jsem vedle ní seděla na přednášce a ona si četla v kindlu nějakou odbornou knihu v angličtině.

Je chytrá. Viděla něco. Byla někde.

A já si tady akorát utírám soply a nadávám sama sobě, že jsem srab, že nikam nejedu. Protože neumím žádný jazyk pořádně a končetinovou komunikaci také neovládám.

Když jdu do knihovny, tak si tam čtu nějaký brak nebo hraju hru na telefonu, který ani není smart, je prostě jen phone. Než si tam najdu nějaké vhodné místo k sezení, tak projedu kolem hromadu studujících studentů a já mám výčitky svědomí, že si jdu jen sednout a zabít čas, protože přeci nebudu čekat v té nové budově, kam nás přestěhovali. 

O svých výčitkách se zmínim v esemesce pro K., která mi napíše, že to měla stejně. Takže se trochu uklidním a otevřu nějakou populární knižní sračku a začtu se.

Říkala jsem si, jak tenhle semestr budu pilná a poctivá.

A říkám si to každý semestr.

A každý semestr taková nejsem.

Je to asi nedostatkem vůle. Odhodlání. 

Kde se to dá koupit?

Kde to najdu?

Slečna kolegyně se zamýšlí nad světem, nad nějakými problémy. Dokonce se o to i zajímá. 

Já si akorát prokrastinačně napíšu na blog (a nemyslím tento, ale můj skoro-oficiální) a hovořím s mužem o naratologii, fokalizaci a novém historismu.
Ačkoli ze svého oboru vlastně nic neumím, nejsem schopná se od něho odtrhnout.

Pamatuju si, jak jsme s V. před lety chtěli něco dělat. Třeba chodit předčítat do domova důchodců, do nemocnice nebo kamkoli jinam. 

Asi to bude tím, že to je jediné, co nám jde. Myslím to předčítání.

A samozřejmě, umíme velmi dobře chtít.

A taky dost dobře umíme mluvit o tom, co bychom chtěli. 

Ostatní slečny kolegyně působí chytře, vzdělané, aktivně a poctivě. Já si připadám jak flákač, který tam nemá co dělat. 

Nemluvě o tom, že jsou ještě krásné. 

Asi půjdu na liposukci a plastiku, abych byla krásná, protože je to jednodušší, než ze sebe udělat chytrou, vzdělanou, aktivní a poctivou studentku.

Naštěstí ta kolegyně píše nespisovně a ještě s hrubkami.