Pustila jsem se do druhého dílu krimi série o Kim Stone. Musím poznamenat, že první díl jsem četla tento rok, takže... Ano, jsem úžasná! Děkuji za pochvalu.
Ne, to nesmrdí samochvála, to je kočičí záchod.
Kim je inspektor detektiv. Odmítám psát inspektorka detektivka. Protože když se řekne detektivka, vybaví se mi prostě detektivka jako žánr. Ať je klidně ženská detektiv, mně to nevadí.
Je mladá, poznamenaná minulostí, protože její matka zabila jejího bratra dvojče. A Kim se s tím nemůže pořád smířit. Což mi přijde normální, že ano. Kim neovládá moc mezilidskou komunikaci, lidem nevěří, ale je velmi inteligentní.
Proč musí mít každej dobrej detektiv temnou minulost nebo psychologický problém? To nemůže být dobrým detektivem nějakej šťastnej táta od rodiny? Nebo máma od rodiny? Je to docela unavující, měla bych najít nějakého, kdo je spokojen se svým životem. Znáte někdo takovou detektivku?
A co tady Kim řeší? Takže za prvé je to případ zneužívání dcer tatínkem. Věděla o tom jejich matka? Byl v tom ještě někdo zapletený?
A hlavní dějová linka je o psychiatričce Alex Thorneové.
Ahoj, jsem Alex a jsem sociopat. Ráda využívám své pacienty k tomu, aby dělali špatné věci. Chci vědět, jak se po tom cítí.
Kim se Alex zdá divná, ale nikdo jí nevěří. A tak se pouští sama do vyšetřování.
V Ďábelských hrách tedy hned od začátku víme, kdo je padouch. A jen sledujeme cestu, jak bude dopadena.
Věřím, že to pro čtenáře detektivek a thrillerů může být zpestřením, protože se to tak často nevyskytuje. Pro mě, kdo s tímhle žánrem začíná, je to trochu zklamání, protože jsem chtěla hádat, kdo je ten zloduch. Chtěla jsem vědět, jestli mě autor dokáže přelstít. Každopádně neříkám, že je to špatně. Myslím, že za pár přečtených knih tohohle žánru budu na Ďábelské hry ještě ráda vzpomínat.
Jsem moc ráda, že kapitoly byly krátké. Mohla jsem během čtení odbíhat k dítěti.
Nebo odbíhat od dítěte ke čtení.
Rychle se to četlo, bylo to svižné. Kapitoly z pohledu Alex byly zajímavé. Jak často se setkáte se sociopatem, že jo.
Prostě mě to bavilo a užila jsem si to. A do třetího dílu se taky pustím. A možná i letos.
Žádné komentáře:
Okomentovat