Začala jsem poslouchat audioknihy.

Ano, já. 

Nikdy bych to nečekala, protože jsem to nezvládala vnímat. Kolikrát mi něco uteklo, protože jsem přemýšlela nad něčím jiným. 

Myšlenky umí trochu utíkat. Do daleka. 

Nejprve jsem začala poslouchat dětské knihy. A začala jsem dokonce něčím, co vůbec neznám. 

Deník poseroutky.

Zvládla jsem čtyři díly. A moc mě to nebavilo, abych pravdu řekla. V papírové podobě jsou ještě ilustrace, takže je možné, že ta audiokniha prostě nemá to kouzlo.
Jedna audiokniha má něco přes dvě hodiny (nebo tři, už si přesně napamatuju). Takže tu pozornost jsem u toho zvládla udržet. A to dokonce i v práci.

Pak jsem se pustila do něčeho, co znám, abych si navykla na poslouchání.

PAX.

Sérii PAX mám hodně ráda. Už vyšel i poslední díl, takže dost přemýšlím nad tím, že bych si to pořídila domů, ale to bude hodně a hodně peněz. Poslední dva díly jsem ještě nečetla. Je to dilema!

Poslechla jsem si první dva díly, protože to bylo v jedné audioknize. Díly na sebe navazují tam, kde přesně skončil ten předchozí. A zpracování bylo opravdu skvělé. Bavilo mě to, byla jsem napjatá, i když jsem to předtím četla. Jan Vondráček výborně pracoval s hlasem, takže je snadné rozeznat, která postava kdy mluví. Tuhle sérii fakt doporučuji. Jak papír, tak audio. Nebudete litovat.

Pak jsem se pustila do trochu složitější knihy, kterou jsem také ale četla.

Rozvaliny Gorlanu.

Ze série Hraničářův učeň jsem četla a slyšela jen ten první díl. Četla jsem to kdysi dávno, před mnoha lety.

Matouš Ruml to načetl výborně, byla jsem zvědavá, co bude dál. Moc mě to bavilo. Hudební předěl se mi líbil. Jasně, je to sice kniha pro děti, ale už to je složitější na poslouchání. A moji pozornost to opravdu udrželo. Doporučuji začátečníkům. Ale spíš těm, co už Rozvaliny Gorlanu četli.

A pak jsem chtěla zkusit něco, co neznám v knižní podobě, abych se zase trochu posunula. Ale nemohla jsem začít hned něčím složitým, že ano. To by mě pak jen odradilo.

Kafe a cigárko. 

Krátké kapitolky načtené autorkou. Marie Doležalová je herečka a sama tu knihu napsala, takže věděla, jak přesně použít intonaci, zabarvení hlasu, na jaké slovo dát důraz a tak podobně. Vzhledem k tomu, že jedna kapitola má pár minut, tak jsem zvládla pozornost udržet. Je to vtipné, takže se ani nenudíte. A témata se zde střídají, takže nemáte ani možnost se nudit. Pokud vás teda zajímají historky z hereckého podsvětí, že ano. Pokud vás tohle ani trochu nezajímá, tak nemá smysl, abyste tohle poslouchali. 

Tyhle knihy jsem poslouchala začátkem roku 2018. Pak jsem s audioknihami přestala. A musím říct, že to bylo hloupé rozhodnutí. V březnu jsem zjistila, že jsem těhotná. A začala jsem usínat u filmů, poslouchala jsem hry Járy Cimrmana, poslouchala jsem Miroslava Donutila. Hurvínka. Kvůli muži jsem ale tohle musela vypínat, protože on u mluveného slova nedokáže usnout.

A pár dnů před porodem, tedy v listopadu, jsem se k audioknihám vrátila.

V pasti lží.

Knížky B. A. Paris byly vychvalované a já tenhle žánr moc nečetla. Spíš jsem se mu vyhýbala. Ale dostala jsem na thrillery náladu, tak jsem zkusila audioknihu. Bylo super, že jsem to mohla poslouchat i v době, kdy muž spal. Sice jsem na začátku měla problém s hlasem Evy Novotné, ale pak jsem si zvykla. Byla jsem zvědavá, co bude dál. Chtěla jsem vědět, jestli vím, o co tam jde. Prostě to bylo parádní. Nebyly tu nějaké předlouhé větné konstrukce se složitými metaforami, takže se to opravdu příjemně poslouchalo. V pasti lží doporučuji jako papír i audio.

A po porodu jsem neměla možnost audioknihy poslouchat. To jsem sledovala mezi kojením seriál Game of Thrones, než mě to přestalo zase bavit. Měsíc jsme nemohli chodit ven. A v prosinci se mnou a s miminem chodil muž, protože měl dovolenou.

Ale v lednu to začalo. Musím přeci nějak využít ten čas, co jsem venku. A audioknihy se staly mým procházkovým společníkem.

Dívka ve vlaku.

Tohle jsem dočetla dva dny před porodem. Moc jsem z toho nadšená nebyla. Zkusila jsem i film. Ten byl strašný. A někde jsem četla, že audiokniha je lepší než samotná kniha a film. Tak jsem to zkusila. Opět jsem chtěla nejdříve začít s něčím, co už znám. Přeci jen chodit venku, kde musíte hlídat terén a poslouchat něco, co neznáte, to je pro začátečníka těžký oříšek. A musím říct, že audiokniha mě opravdu bavila nejvíc. Hlavně Petra Špalková je skvělá. Je úžasná a chci si poslechnout všechny audioknihy s ní.

Takže tuhle audioknihu jsem zvládla, tak jsem si řekla, že si poslechnu něco náročnějšího, co jsem už kdysi četla.

Marťan.

 Že je Marťan skvělá kniha, o tom se tady ani nebudeme bavit. Dala jsem tomu pět hvězdiček z pěti a patří to mezi nejlepší knihy, co jsem za posledních několik let četla. A audiokniha je snad ještě o něco lepší. Jan Zadražil tam dodal emoce, takže to bylo takové autentičtější. Jestli jste viděli film, tak tam byl ten deník nahráván na video, v knize se to zase psalo. Takže tady to je něco mezi. Musím říct, že mě ta audioverze chvilkami fakt dojímala. Když vám lidský hlas povídá o tom, jak se celý svět snaží zachránit jednoho člověka, tak je to... No, slza mi taky ukápla. Sice teďka bude trochu spoiler, ale Andy Weir dokázal napsat skvělou knihu, kde nebyl sex a nikdo neumřel. To v době, kdy frčí Hra o trůny, je prostě skvělé.

A když jsem Marťana také zvládla, tak jsem chtěla postoupit na další level.

V lese visí anděl.

Psala jsem, že je Petra Špalková skvělá. Tak jsem chtěla zkusit nějakou audioknihu s ní. A ona načetla V lese visí anděl. Kdysi jsem to začala číst, ale nějak jsem na to neměla náladu. Tak jsem se pustila do audioknihy. A opět je Petra Špalková úžasná. Samotná kniha mě tolik nebavila, ale zvládla jsem to doposlouchat jen díky ní. A dokonce se chystám i na Sovu, což je druhý díl. Tak uvidím, jak mě bude bavit.

Takže jsem zvládla i něco složitého, co jsem nečetla. Takže teď už zvládnu úplně všechno, že ano.

Šelma.

 Achjo. Šelma mělá tak dobré ohlasy, jak je to skvělý thriller, jak je to napínavé a super a já nevím, co všechno o tom lidi psali a říkali. Mě to nebavilo. Nevím, jestli ten příběh byl nuda, ale Zdeněk Velen k tomu moc nepřidal. Po Petře Špalkové, která do svého čtení dokázala dát emoce, byla Šelma takřka monotónní. Předpokládáte, že když tam bude promlouvat postava matky, která přišla o svou dceru, že bude nějaké emoce projevovat, ale ne, v podání Zdeňka Velena byla ta matka velmi klidná a racionální. Jediné štěstí bylo, že kniha má krátké kapitoly. Ale i tak byl konec zdlouhavý až hrůza.

Rychlopalba.

 Po Šelmě jsem potřebovala něco akčního. Hlasově výrazného. A tak jsem se pustila do Rychlopalby, kterou jsem kdysi už četla. Je to skvělá kriminálka a Ludvík Král má úžasný hlas. A opět to bylo o něco lepší než samotná kniha. Budu asi zlá, ale po Šelmě by byla každá kniha skvělá.

Teď poslouchám Eragona, kterého jsem nikdy nečetla. A dost u toho trpím, i když je Martin Stránský skvělý. Jsem skoro na konci a pořád je to nuda.

Musím říct, že už si teď procházky s kočárkem bez audioknih nedokážu představit. Můžete číst i venku a neztrácíte čas. Chodím ven tak na dvě hodiny denně, takže něco stihnu poslechnout, což je opravdu fajn. Ještě jsem se nedopracovala k tomu, abych poslouchala doma. Před spaním si spíš čtu. A když doma něco dělám, tak neposlouchám, abych slyšela dítě. A nebo zvonek, když mi má přijít balíček.

Jestli ještě nečtete ušima, tak to určitě zkuste, nebudete litovat.